Kino střední Evropa uzavře Mirosław Bałka se svým medvídkem
Mirosław Bałka
(1958, Varšava) je polský sochař a vizuální umělec žijící střídavě ve Varšavě, Otwocku a španělské Olivě. Vystudoval Varšavskou akademii výtvarných umění, dnes zde působí jako vedoucí Ateliéru prostorových činností. V letech 1986 až 1989 byl členem skupiny Świadomość Neue Bieriemiennost. V roce 1991 získal Mies van der Rohe Stipendium udělované Kunstmuseum Krefeld. Je členem Akademie der Künste v Berlíně. Účastnil se mimo jiné Dokumenty IX (1992, Kassel), Benátského bienále (1990, 2003, 2005, 2013), SITE Santa Fe’s 6th International Biennial (2006) ad. V roce 2009 připravil instalaci How It Is pro Turbine Hall v londýnské Tate Modern. V ČR se představil na samostatné výstavě v Domě umění v Českých Budějovicích v roce 2017. Společně s Kasiou Redzisz a Magdou Maternou založili a mezi lety 2010 a 2018 vedli projekt Studio Otwock.
AKTUALITA 05 09 2022
V úterý vstoupí Kino střední Evropa do své závěrečné části, a to prostorovou instalací světoznámého polského vizuálního umělce a hlavního hosta výstavy Domov a svět Mirosława Bałky – Medvídek v Otwocku.
„Mirosław Bałka je výjimečná osobnost polského, potažmo světového umění transformačního období, dnes již málokdy pracuje s lidskou figurou přímo. A to přesto, že právě o lidském vnímání světa jeho tvorba z podstaty je. Nakonec, je to sochař, autor pohybující se v prostoru a prostor revidující. Namísto toho volí zástupný znak, vytváří konceptuální nebo imaginativní konstrukci, do jejíhož středu umisťuje redukovaný symbolický prvek, jehož úlohou je lokalizovat dějiny v limitách žité skutečnosti a běžných zkušeností s ní. Fragmenty rodinného domu-ateliéru, nacházejícího se v severopolském Otwocku, tisíckrát dotýkané předměty denní potřeby i míry vlastního těla se dočkávají ne abstrakce, ale zbytnění – stávají se uzlovými body, zdroji traumat, jsou věcmi o sobě. A sledují nás v našem počínání,“ přibližuje Bałkovu tvorbu autorka výstavy Barbora Kundračíková.
Jednou z těchto marginálních entit je také medvídek, hračka nalezená v pozůstatcích otwockého dětského pokoje. Připomínka odlišné životní dimenze, také ale univerzality lidského života. Kdo z nás podobného medvídka neměl? Neprožíval s ním pocity strachu, odcizení i sdílené radosti? Kdo totéž nespojuje doteď s vlastním domovem? Pomyslným místem dosud naivního dětství, v němž za sebe nemáme zodpovědnost, ale nasloucháme druhým, akceptujeme jejich vidění světa, pojetí minulosti i dějů, z ní vyplývajících, z nichž a mezi nimiž hledáme základy vlastní historie?
„Bałkův největší talent nespočívá v evokaci silných emocí, v patosu přímo úměrném míře kolektivního potlačování vědomých skutečností, v němž si lze nakonec docela spokojeně lebedit. Je dáno jeho schopností distance – využívání silného estetického jazyka a kombinace protikladných, vnitřně si oponujících strategií. Minimální gesto? Maximální prostor. Mýdlo jako prostředek očisty? Také ale věc dotýkající se míst „nejšpinavějších“ – těch, která chceme z vlastního těla smýt. Medvídek jako přítel? Ve skutečnosti spíše element vzdoru, mírného popíchnutí a absurdna. Intelektuální hra, jíž se díky Bałkovi stáváme součástí, hra o vlastním pojímání světa, je velkolepá, tím komplexnější, čím větší redukce ji předchází. Komfort v ní nenalezneme ani náhodou. Může nás toho ale hodně naučit,“ dodává Kundračíková.
Mirosław Bałka: Medvídek v Otwocku, 1998, 4 x 24 slideů, prostorová instalace
