Návštěvníci výstavy Rozlomená doba mohou vybírat díla svého srdce

Mým oblíbeným dílem na Rozlomené době je tato abstraktní skulptura Kateřiny Kobro, v jejíž osobě se setkává středoevropská avantgarda s ruskou, resp. mladou sovětskou. Ruský konstruktivismus a suprematismus měl v její osobě zástupce v polském avantgardním umění, pochopitelně vůbec ne jen proto, že byla ženou na výstavě též zastoupeného významného polského abstrakcionisty Wladyslawa Strzeminského. #artofmy♥ #dílomého♥ 

Ačkoli se jedná o ve své podstatě geometrickou abstrakci, která, popravdě, nepatří zrovna k vyjadřovacím prostředkům, s nimiž bych si rozuměl jako divák nejlíp, tahle malba je jiné kafe. Vyvolává ve mně pocit příjemné samoty, jakou si často ordinuji já sám. A ještě v příjemných barvách, které ve mně evokují teplo. Nejvyšší čas zaparkovat na zahrádce nějaké kavárny.  #artofmy♥ #dílomého♥

Políbila bych jej v dýmu a kouři… #artofmy♥ #dílomého♥

Proč padla volba na tohle dílo? No to je přece jasné. Podnítila ji nepřekonatelná touha stát se jeho součástí. A taky chuť na meloun… #artofmy♥ #dílomého♥

Obraz od My Ullmann s názvem Skromný nebo také Skromná z roku 1925 mne upoutal svou více vrstevností. Diváka přitáhnou nejprve oči, které tvoří střed kompozice, ale motiv obrazu není hned na první pohled jasný, naopak, divák v něm zobrazované tváře postupně hledá. Malba jakoby skrývala nějaký příběh, tajemství. Obraz spadá do okruhu tzv. vídeňského kinetismu, který jsem si pro sebe prostřednictví této výstavy objevila a nadchnul mne pro svou dynamiku a citlivost. #artofmy♥ #dílomého♥

František Foltýn, Kompozice, 1928 Dílo mi evokuje, že vše má svou světlou i stinnou stránku a je jen na aktuálním rozpoložení, která stránka právě zaujme a zvítězí.  #artofmy♥ #dílomého♥

Stanisław Ignacy Witkiewicz (Witkacy): Všeobecný zmatek  Zaujala mě barevnost obrazu, název i šílenství autora. Myslím, že chaos patří ke každé době a k umění zvlášť.  #artofmy♥ #dílomého♥

Tanec Rafała Małczewského (1924) to byla láska na první pohled už při prvním otevření ve Photoshopu. Černí hudebníci, v centru diagonála těsně přimknutých těl, nic nestojí, divoká jazzová tancovačka, nespoutaná, živelná. Pro později nastupující nacisty určitě pěkný příklad „zvrhlého umění“.  #artofmy♥ #dílomého♥

JOSEF ŠÍMA, MLNO, 1927 Ten výjev se mě od začátku instalace hluboce dotýkal svou energeticky silnou a vzrušující obrazností, je tu tajemná krajina, z níž vystupuje znepokojivé smyslově naléhavé chvění. Především levitující zelený, plasticky zvrásněný ovál jakoby vydechoval živou praenergii přírody. Když si ozřejmíme význam názvu Mlno, je to pochopitelné; jde o zastaralý výraz z 19. století, který znamená magnetismus, elektřinu; dočetla jsem se třeba, že ve starém českém překladu románu Jules Werna 20.000 mil pod mořem je uvedeno: A hýbel tento jest mlno, tedy: A touto energií - zde pohánějící Noemovu ponorku - je elektřina. Hleďme. V rámci kompozice výstavy, oddílu Analogie přírody, má tento obraz i přesný a nosný význam. Ale hlavní slovo tu má především živoucí Šímova imaginace, spojená s jeho nezaměnitelnou obrazovou vizí.   #artofmy♥ #dílomého♥