Přeček, Ivo

Ivo Přeček (12. 9. 1935, Olomouc – 21. 2. 2006, Olomouc)

Valcha, 1967

černobílá fotografie, kámen; 400×335×33 mm, získáno 1995, Muzeum umění Olomouc, inv. č. F 391

Ivo Přeček byl vyučen soustružníkem kovů. Do roku 1968 pracoval jako zámečník v nástrojárně, potom až do roku 1985 převážně jako soustružník v dílně technického rozvoje. Brzy se seznámil s fotografy Antonínem Gribovským a Janem Hajnem, kteří zde rovněž pracovali v dělnických profesích. Ti společně s Jaroslavem Vávrou patřili mezi zakládající členy skupiny DOFO. Brzy se seznámil s dalšími členy skupiny a také s malířem Slavojem Kovaříkem, který v roli poradce a teoretika s fotografy spolupracoval v letech 1958–1962. Přečkova tvorba od počátku vycházela z důvěrně známého pracovního prostředí. Jeho první ucelený soubor proto také nese název Pracovní prostředí. Prostá a kompozičně vyvážená zátiší z továrny však brzy  začaly střídat i poetické snímky. V nich autor svým specifickým, surrealismem ovlivněným vnímáním, reflektoval realitu ze svého blízkého okolí. Kromě klasické, neupravované fotografie jej v průběhu 60. let stále více zajímaly experimenty. Vytvářel fotografické kompozice z koláží, používal sendvičovou metodu, pracoval i s více expozicemi. Přečkova bohatá fotografická tvorba byla už ve své době velmi oceňovaná a podporovaná významným teoretikem českého surrealismu Václavem Zykmundem. V průběhu 60. let se v ní výrazně projevila dobová nálada, v níž se mísila inspirace předválečným surrealismem a poeticky laděným civilismem. Dílo Ivo Přečka patří v rámci české fotografie 60. a 70. let 20. století k nejprogresivnějším. V jeho fotografiích se vzájemně prolínaly imaginativní motivy s poetikou všedního dne. S velkým zájmem pracoval s materiálovými texturami a strukturami. Z bohatého podhoubí 60. let se v průběhu 70. let propracoval k výrazově prostšímu vyjádření, které se však obsahově vztahovalo k hlubším myšlenkám lidské existence a dopadu lidské činnosti na svět, ve kterém žijeme.