Mozart, Wolfgang Amadeus
Wolfgang Amadeus Mozart (1756 Salcburk – 1791 Vídeň)
Sonáta pro dva klavíry, [asi 1781]
hudební rukopis, autograf, papír, 280 × 320 mm, získáno do sbírky roku 1818, Arcibiskupství olomoucké – Arcidiecézní muzeum Kroměříž, A 4529
Skladba je určena pro dva klavíry/cembala, má dvě části Larghetto a Allegro. V prvotní fázi bádání byl hudební rukopis v kroměřížském archivu evidován jako skladba Christopha Willibalda Glucka. Tato záměna se udála v důsledku přípisu tužkou „Ritter Gluck“ na konci partitury. Dnes již ale víme, kdo je pravým autorem skladby i větší části samotného rukopisu. V celé první části a v několika počátečních taktech části druhé můžeme prokazatelně identifikovat Mozartův rukopis. Autorem navazujícího úseku skladby je Maximilian Stadler.
Rukopis nedokončené skladby pro dva klavíry zůstal po Mozartově smrti ve Vídni u vdovy Constanze Mozartové (roz. Weberové). Zde se s ním také seznámil skladatel a hudební historik Abbé Maximilian Stadler, když pomáhal Georgu Nissenovi (dánský diplomat, hudební historik a druhý manžel Constaze) uspořádat Mozartovu pozůstalost. Původně byla nazvána jako Trio pro klavír, housle a violoncello, přičemž tento nápis Stadler přeškrtnul a uvedl jako Sonáta pro dva klavíry. Jako již velmi známá osobnost té doby měl Stader kontakty s mnoha skladateli a hudebními mecenáši. Udržoval styky např. s Ludwigem van Beethovenem a s arcivévodou Rudolfem Janem, pozdějším olomouckým arcibiskupem, mecenášem a žákem Beethovena. Snad právě proto, že Rudolf Jan byl hudebním skladatelem, zručným klavíristou a také sběratelem hudebnin, mu Stadler v roce 1818 věnoval a dedikoval svou skladbu pro klavír (pravděpodobně se jednalo právě o tuto skladbu). Jako výraz vděku dostal od arcivévody zlatou šňupací tabatěrku.
Z hlediska kompozičního stylu je skladba zařazena do roku 1781. V Mozartově korespondenci se též objevuje jako Concert auf 2 Clavier nebo Sonata auf 2 Clavier, či jak je uvedeno v dopise z 24. listopadu 1781 ein Sonata zweyen. V kroměřížské sbírce je součástí torza hudební sbírky Rudolfa Jana.
Kateřina Fajtlová
