Franta, Roman

Roman Franta (* 3. srpna 1962)

9.S.II, 1998

akryl, plátno, , 130 x 180 cm, získáno 2007, Muzeum umění Olomouc, inv. č. O 2537

Roman Franta je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze (prof. Bedřich Dlouhý, prof. Aleš Veselý) a San Francisco Art Institute (prof. Jeremy Morgan, prof. Julius Hatovsky, prof. Kim Anno). Na AVU působí od roku 1997, nejprve jako odborný asistent, nyní docent (Ateliér malířství III/ Škola Michaela Rittsteina). 

Frantova tvorba je na první pohled zobrazivá – takovým způsobem se prezentuje také ve stálé expozici Muzea moderního umění Století relativity II. Plátno 9. S. II (1998) zachycuje shluk dokonale stejných a iluzivně přesvědčivých slunéček sedmitečných v nadživotní velikosti a živé barevnosti. Jedná se o jednu z  typických prací druhé poloviny devadesátých let, jimiž se Roman Franta také prezentoval na výstavě finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého v roce 1997. Tématem je obraz jako takový – tělo brouka je využíváno jako strukturní prvek, vzniklý rastr není chladný nebo odtažitý, naopak často tíhne k expresi, evokuje pohyb a vytváří dojem iluze. Výsledné plátno může být chápáno ve smyslu abstrakce i ryzího designu, zároveň lze ale vždy rozeznat původní figurální prvky, z nichž je ornament složen.

V pozdějším období Roman Franta využíval kumulací hmyzích těl také k vytváření portrétů svých přátel nebo známých osobností. Výsledný dojem je typicky velice silný, do určité míry se snad podobá tomu, který vyvolávají například Arcimboldovy (1527 – 1593) slavné portréty císaře Rudolfa, sestavené z různých druhů rostlin či ovoce.

Půvab výtvarného projevu Romana Franty spočívá mimo jiné v tom, že jeho díla mohou zaujmout jak diváka poučeného, tak laika – jejich prostřednictvím se lze přiblížit dějinám umění a otázkám, které si od nepaměti kladou, shluky brouků ale mohou představovat také symbolický obraz globalizovaného světa, nebo být výrazem živočišnosti, hravosti či prosté posedlosti tvořením.

Barbora Kundračíková