Malich, Karel

Karel Malich (* 18. října 1924, Holice)

Bez názvu, 1963
černá tuš, papír, 470 x 610 mm, Muzeum umění Olomouc, získáno 2005, inv.č. K 15449

Žlutý reliéf, 1963
kombinovaná technika, dřevo, 55,5 x 83,5 cm, Muzeum umění Olomouc, získáno 1999, inv. č. P 1152

Stříbrný koridor, 1970
chromování, plast nerez, překližka, mosaz, drát, 99 x 134 x 15,5 cm, Muzeum umění Olomouc, získáno 2008, inv. č. P 1286

Projekt č. 2, 1970
plexisklo, p. 86 cm, Muzeum umění Olomouc, získáno 2008, inv. č. P 1287

Světlo - vzduch (Kosmické vejce), 1973-1974
nerez, ocelový drát, v.215 cm, s.110 cm, sign.: nesign, Muzeum umění Olomouc, získáno 2008, inv. č. P 1284

Vnitřní světlo II, (1977)
kombinovaná technika, 60,5×143,5 cm, neznačeno, Muzeum umění Olomouc, získáno 1999, inv. č. P 1151

Světlo, 1990
pastel, papír, v. 1022 mm, š. 735 mm, Muzeum umění Olomouc, získáno 1991, inv. č. K 13743

Světlo, 1991
pastel, papír, v. 1022 mm, š. 735 mm, Muzeum umění Olomouc, získáno 1991, inv. č. K 13746

Karel Malich je jedním z nejvýznamnějších českých umělců pracujících po druhé světové válce. Jeho široká, mnohovrstevnatá a vnitřně soustředěná práce je nosnou osou vývoje soudobého českého umění, přestože dlouhá léta paradoxně zůstávala spíše na okraji zájmu veřejnosti.

Kolekce Muzea umění Olomouc, která je výsledkem více než čtvrt století systematické akviziční činnosti, náleží k nejreprezentativnějším sbírkovým souborům, dokumentujícím Malichovo tvůrčí myšlení.

Součástí souboru jsou například tušové kresby (Bez názvu, 1963), které jsou již výsledkem Malichova reduktivního tvůrčího principu. Ten jej koncem šedesátých let přivedl k objektům, inklinujícím k jednoduchým geometricky čitelným tvarům. Tyto plastiky vytvářel ze dřeva opatřeného většinou jednobarevnou polychromií (Žlutý reliéf, 1963 a Šedá A, 1963) nebo z různě prostříhaného a zprohýbaného kovového plechu a trubek (Mosazná plastika, 1967). Ve druhé polovině šedesátých let je začíná nazývat Koridory. Koridory jsou vlastně spojovací prostory, tedy i místa, kde se protínají všechny cesty, všechny energie a kde také vznikají energetické turbulence (Stříbrný koridor, 1970). 

Od roku 1969, kdy se zúčastnil pardubického sympózia Artchemo, začal Malich pracovat i s plexisklem, které mu vyhovovalo svojí ambivalencí hmotnosti a průzračnosti (Projekt č. 2, 1970). Od konce první poloviny sedmdesátých let jeho senzibilitě již k vyjádření nestačí trojdimenzionální objekty. Vychází z kreseb, kterými zpočátku tužkou, později uhlem, barevnými tužkami a pastelem zachycuje „energetickou mapu“ běžných denních zážitků, setkání a událostí. Jeho tvorba poté konsekventně pokračovala v rozměrných prostorových objektech z drátů, které jakoby kopírovaly energetické siločáry. Sochařská sbírka zahrnuje tři z těch nejvýznamnějších: Světlo – vzduch / Kosmické vejce (1973-1974), Energie (1974-1975) a Vnitřní světlo II (1977).

Od počátku osmdesátých let se Karel Malich znovu vrací ke kresbě, která se po dokončení posledního drátěného objektu (1988) stane jeho jediným vyjadřovacím prostředkem. Jsou to téměř výhradně kresby pastelem. Jejich obsah je dán aktuálním umělcovým prožitkem a uvažováním. Žádný z těchto podnětů pro něj přitom není bezvýznamný (Zvuk bušení srdce a dýchání tušeného, 1981; Trhlina v prostoru, 1981; Za stolem, 1984; Uviděl jsem to, 1991 a další).