Mistr Toruňské Madony - následovník

Mistr Toruňské Madony - následovník

Šternberská Madona, 90. léta 14. století

opuka, polychromie; výška 84 cm, Šternberk, kostel Zvěstování Panny Marie, zapůjčeno do stálé expozice Arcidiecézního muzea Olomouc

Sochu Šternberské Madony vytvořil v 90. letech 14. století následovník Mistra Toruňské madony pro hradní kapli ve Šternberku nebo snad pro tamní klášter augustiniánů-kanovníků. Patří k nejvýznamnějším dílům tzv. krásného slohu v Českých zemích. Šternberská Madona nese všechny rysy charakteristické pro tento sloh – ladné, esovité prohnutí postavy a dekorativně řasené záhyby pláště. Její půvabná tvář lemovaná zlatými vlasy má melancholicky zadumaný výraz, jakoby přemýšlela o slovech Simeonova proroctví: „Tvou vlastní duší pronikne meč.“ (L 2, 35) Madona je zahalena do málo obvyklého červeného pláště, jehož barva symbolizuje budoucí Kristovo utrpení a krev prolitou na kříži pro spásu lidstva. Z její hlavy, která byla původně ozdobena královskou korunou, splývá bílý závoj, odkazující na symbolické ztotožnění Panny Marie s církví a zbožnou duší jako nevěstou Kristovou z Písně písní. Štíhlé Mariiny prsty jsou zabořeny do nahého dětského tělíčka malého Ježíše a také tento motiv odkazuje k pašijové symbolice a svátosti eucharistie. Ježíšek drží v levé ručce jablko, které je symbolem prvotního hříchu. Panna Maria tak zaujímá postavení druhé Evy, neboť tím, že se stala matkou Vykupitele, přispěla k sejmutí dědičného hříchu z celého lidstva. Na zádech plastiky se nachází rytá signatura čtená jako „Hen(us)“ nebo „Hen(ricus)“, která vede k úvahám o jejím tvůrci, kterým snad mohl být Jindřich Parléř nebo jeho syn Jan.

Jana Hrbáčová