František Skála ( (* 7. února 1956 v Praze)
Tóny klinické smrti, (1991)
asambláž, kombinovaná technika; 106×110×13 cm, získáno 1993, Muzeum umění Olomouc, inv. č. P 1112
František Skála (*1956), člen někdejší skupiny Tvrdohlaví, patří již od poloviny 80. let 20. století mezi významné osobnosti naší umělecké scény. Výstřední asambláže, objekty i sochy vytváří převážně z recyklovaných průmyslových a nalezených přírodních i umělých materiálů. Pro jeho objekty je charakteristický kontrast mezi použitým, často odpadovým materiálem a precizním řemeslným provedením. Skálova tvorba zahrnuje celou řadu témat, jejichž společným motivem je však život a jeho pomíjivost. Složitě komponovaná asambláž Tóny klinické smrti poukazuje na otázky konečnosti a smysluplnosti lidského počínání, honby za hmotnými statky a hromadění odpadů. Sám Skála se snaží programově odolávat tlaku přetechnizované společnosti, a tak nevlastní auto ani televizi. V roce 1991 se k jeho několika předchozím uznáním za ilustrátorskou tvorbu (např. 1984 a 1989 Nejkrásnější kniha roku) přidala i prestižní Cena Jindřicha Chalupeckého a v roce 2010 Cena Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění.
Jiří Olič
Arcidiecézní muzeum Olomouc | zavřeno |
Muzeum moderního umění | zavřeno |
Arcidiecézní muzeum Kroměříž | zavřeno |
Pondělí | 14. 10. 2024
Pokladna otevřená út–ne 10-18 hodin, Rezervace na pokladna@muo.cz
telefon: 585 514 241