Stefan, Bedřich

Bedřich Stefan (9. prosince 1896 v Praze – 31. března 1982 v Praze)

Sedící černoch, (1928)

bronz, v. 30 cm, neznačeno, MUO, P 841, získáno 1981

Absolvent pražské Akademie u Jana Štursy patří k významným představitelům meziválečné avantgardy. Manžel sochařky Hany Wichterlové a spolupracovník Otto Gutfreunda, který byl v letech 1946 až 1958 profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, vystavoval poprvé roku 1922 se skupinou Devětsil. 

Ve 20. letech rozvíjel obvyklé motivy sociálně civilního umění, jeho plastiky tíhly také k estetice poetismu, ale stejně jako Gutfreund se zabýval otázkami abstraktní sochařské formy a reflektoval i podněty kubismu. Z veřejných realizací patří k nejvýznamnějším reliéfní cyklus 14 zastavení Křížové cesty v Gočárově funkcionalistickém kostele sv. Václava ve Vršovicích (1930–33), sochy pro Plečnikův vinohradský Kostel Nejsvětějšího srdce Páně nebo plastiky lidický památník.

V počátcích načerpal stejně jako řada jeho vrstevníků podněty pro svou tvorbu v mekce výtvarného umění, v Paříži. Obdržel totiž roční stipendium francouzské vlády a v letech 1925–1926 navštěvoval v Paříži kursy aktu v Grande Chaumiére a několik měsíců pracoval jako kreslič v ateliéru Le Corbusiera. Do Paříže se pak ve 30. letech vracel pravidelně. Z této doby, kdy se intenzivně zajímal o primitivní umění a z Paříže přivezl africké masky pocházející z Libérie a Pobřeží slonoviny, také pochází jeho Sedící černoch, kterého můžete vidět ve stálé expozici Století relativity.